Japonsko - Po stopach Sakur (10)

článek Japonsko - Po stopach Sakur (10)

Vytvořeno: 20.04.2013 Endy Rendl
V katalogu: Svět > Asie > Japonsko

Uvod
Pri planovani svych cest byla jedna vec jasna…do Japonska musim zacatkem dubna, kdy zacinaji na Honshu kvest Sakury a sledovat jejich kvet na sever a videt tu spektakularni zalezitost na vlastni oci :-) Lec jak jaro dorazilo do Evropy s velkym spozdenim, na druhe strane naopak dorazilo ukrutne brzy a posunulo sakury o dva tydny.



Venovani: Toto psani a hlavne fotogalerie je venovano Mamince pro jeji lasku ke vsemu kvetoucimu :-)

Po prvnich dnech u Masi a par stale jeste kvetoucich Sakurach (je jich mnoho druhu a nektere kvetou drive a jine pozdeji) v Tokyo jsem dorazil do Kyoto, ktere ma radu vyhlasenych mist, kde se clovek muze touhle nadherou pokochat. Jak jsem psal v predchozim clanku do Kyoto jsem prijizdel za silne boure, ktera mi trosku zhatila plany…

Na „hlavaku“ jsem navstivil infocentrum, nabral vsechny potrebne mapy a hlavne sehnal ubytovani v Ryokan, za skvelou cenu, coz jak jsem se pozdeji dozvedel je na jare mensi zazrak. Ryokan je „hotel“ v Nipon stylu, chodi se bosky nebo v papucich, nebudu moc popisovat, o mistnich specifikach jako jsou japonske toalety, koupel atd napisu nekde jinde.

Poprve ztracen
Prijit to muselo a premieru jsem mel teda echtovni! Jel jsem busem, ve kterem se mluvilo jen japonsky, takze cilovou destinaci jsem bezpecne prejel ;-) Nastesti teda jen o stanici (jak jsem pochopil z ridicovi japonstiny)…a vypravil se peso v bouri do neznama! Navigace bez GPS (jeste jsem nemel mobilni net)  je v Japonskych mestech krajne neprijemna, adresy se tu udavaji uplne jinak nez v evrope a vetsina ulic neni popsanych. Takze nezbyvalo nez odchytit nejakeho kolemjdouciho a poprosit o navigaci. Prihodu s dedeckem a destnikem uz jsem taky psal minule, nakonec jsem do sveho Ryokan dostal jen stredne p®omoceny :-)
Od te doby se ztracim dal, ale rad a tak nejak romanticky :-) Bloudim mesty a nekoukam kam jdu, nasavam atmosferu, cucim po Japonkach…no a domu se vzdycky nejak dostanu.

Kyoto
V Kyoto jsem pobyl celkem 3 dny a 4 noci, pocasi se pozdeji umoudrilo, Sakury tedy dostaly nafrak, ale i tak jeste par mist rozkvetkych bylo :-) Spatneho pocasi jsem vyuzil k navsteve tanecniho predstaveni Geisha, nefalsovane Shiatsu masazi a brouzdani po distriktu Gion a loveni Geiko a Maiko v podvecernich hodinach :-) Ke vsemu se jeste vratim v clanku o Japonskych specialitach…ted zpatky k Sakuram!
Malem bych zapomnel, dve noci jsem stravil u (ted jiz) kamarada Akito, pres CouchSurfing (CS), kecalo se pilo a hodovalo, kluci dali zajimave tipy. Jeden vecer se slo na „all you can drink in 2 hours“ party do jedniho ziveho klubu…ehm…tancil jsem…dokonce je i rada fotek…nastesti na nich nejsem otagovanej :-D

Yoshino
Z Kyoto jsem si udelal jednodenni vylet do Yoshino, coz je vesnicka kousek od Nara. Yoshino patri se svymi 3000 Sakura stromy mezi jedno z nejlepsich mist a vylet stal za to :-) Slapalo se tedy hezky do kopce, se zastavkami u rozlicnych svatostanku a tu a tam zobnout neco dobreho od poulicnich prodejcu (v nekterych obchodech se necha doslova najist zadarmo :-D). Vyhledy na dokvetajici Sakury byly krasne, nahore jsem se, stejne jako spousta mistnich zastavil, udelal piknik a hodku rozjimal nad vsim moznym :-) Dolu se slo s cistou mysli, plnym zakudkem a vyhlidkou na jiz zminenou shiatsu masaz v Kyoto (ktera byla mimochodem bajecna!!!!). Na ceste domu jsem byl prekvapen tim, ze v Niponu kupodivu neni bezne poustet starsi sednout a jedna babicka mi pak dekovala jeste kdyz jsem vystupoval z vlaku :-)

Matsumoto
Sakury jsem pri sve ceste na sever definitivne dohnal v mestecku Matsumoto a zazil je pri „full bloom“ (plny kvet). Z nadrazi jsem se dopracoval na ubytko, coz byl rodinny Ryokan za par supu ale vybavenim teda super :-) Slecna na recepci umela podezrele dobre anglicky tak zni po deseti minutach vypadlo, ze studovala v Irsku a nekolikrat byla v Cechach, za coz jsem vyfasoval zdarma zapujceni bicyklu, slevu na mistni hlavni atrakci a taky protekcni snidani (taktez zadarmo!).

Inu naskocil jsem na priblizovadlo a vyzkousel zbesilou poulicni jizdou (jezdi se tu po silnicicich aj chodnicich vlevovpravokde­jemisto). Kolo jsem nedbale (coz se pozdeji ukazalo jako chybicka ;-)) zanechal u te mistni hlavni atrakce, coz je Matsumoto-jo, druhy nejkrasnejsi puvodni hrad v Japonsku :-) Sakury jsou vysazene kolem hradniho prikopu…spadla mi celist! Dalo se dostat i na hradni nadvori a primo do hradu samotneho, coz byla v 6ti patrove stavbe docela pekna prolizacka :-) 
Kdyz jsem se nabazil (obesel jsem ho cely dvakrat) tak jsem vyrazil omrknout zdejsi historicke ctvrte a ochutnat mistni kulinarske speciality :-) Na doporuceni jsem dorazil pred jednu zavrenou spelunku…nu co, optal jsem se mistniho kravataka (japonstinou kombinovanou s posunky) jestli nezna nejakou jinou pobliz. On ze jo a ze ze jdeme! Tak jsem sli k prvni…zavre­na…druhe…zavre­na…pak sme si udelali zastavku u jednoho svatostanku kde se pomodlil a nalonec me zavedl le treti, ktera byla otevrena. Dodavam, ze se pak otocil a sel domu, samozrejme uplne na druhou stranu…no zase ta japonska ochota pomoci! 

Basta byla fajn a pak jsem razil oblidnout hrad pri zapadu slunce a v noci, zrovinka tu byl festival, tak to bylo aj s zivou hudbou a osvicenim vseho potrebneho (viz fotky). 

Do sveho Ryokan jsem dojel v noci zmrzlej az hanba a oto prijemnejsi byla luxusni „hot bath“ (az moc horka). Ke zpusobu koupani, zachodum a podobnym specialitam opet jinde.

Mt. Fuji
Rano jsem, ackoliv nerad, opustil Matsumoto a vypravil se na nejvice ohromujici prirodni pamatku Honsu (a mozna celeho japonska), nejvyssi vrcholek (3 776m) Niponu, Fuji!

Fuji je vyjimecna tim, ze neni soucasti pohori jako podobne vysoke hory, ale tycim se proste „odnikud“ uprostred relativnich nizin a jezer. Vzhledem k dobe me navstevy bohuzel nebyl mozny vystup na vrchol (mimochodem chodi se to pres noc), jelikoz Fuji je v toto rocni obdobi do pulky zasnezena. Vypravil jsem se na dve vyhlasena mista, odkud jsou nejlepsi vyhledy a pri kvetu sakur je to jeste vice spektakularni.

Pocasi jsem mel objednane, to je tu klic k uspechu jinak neni videt zhola nic. Jak jsem se dozvedel pozdeji od majitele hostelu, cely tyden predtim nebyla vubec videt, prselo a foukal vitr. Ten jsem sice odpoledne trefil taky, ale jinak byly na obloze jen male mracky. Sakury byly kolem jezera Kawaguchi v plnem kvetu…no prochazel jsem se tam spoustu hodin a stale nemohl uverit. Majitel hostelu byl prima chlapik, vyzvedl me na nadru a doporucil si rano privstat (5.00am) na vychod slunce. Vecer jsem si nakoupil bastu v supermarketu, pridal dvojicku pivek a uvelebil se na brehu jezera odkud jsem sledoval zapad slunce a zase spokojene rozjimal. Rano to bylo jeste krasnejsi, fotak mi jen cvakal dal a dal a vybrat „tu nejlepsi“ bylo tezke. Vlak mi jel v 8:15…na nadr nebylo se jak dostat, ale ja mel zase kliku. Vecer jsem se ptal majitele, ktery nelenil a optal se sve tety jestli by me rano na nadr nehodila. Ta nejen ze me odvezla, ale jeste mi udelala snidani a zastavila u obchodu abych si nakoupil nejaky obed na cestu…dalsi zarez do nekonecneho serialu o japonske hospitalite.

Link na video z vychodu slunce (FB friends only):
https://www.facebook.com/photo.php?…

PS pro militaristy: nevidany oukaz se mi v Kawaguchi naksytnul pote co jsem zabrouzdal mezi mistni domky. Jdu jdu…a najednou vidim na zahrade zaparkovane Zero! Proste nechapu, viz foto :-)

Fukushima
Sakury me tahli dale na sever do dnes nestastne znameho mesta Fukushima. Na tomto miste musim pomluvit pruvodce LonelyPlanet, ktery celou oblast preskocil a v knize neni krom varovani o zemetreseni a jaderne katastrofe vubec nic. Ja ale vedel, ze je tu nejhezci park Sakur v celem Japonsku a tvrdosijne se tam vypravil. Odmenen jsem byl necim NESKUTECNYM! Vsichni vedi, ze nejsem na „kyticky“ ale v Hanaiyma parku jsem stravil dve hodiny se spadnutou celisti! Moje mamka by tam zustala cely den :-) Krom sakur chci zminit kbelik s hulkama, ktery tam byl pripraven pro starsi (starsi japonci ukrutne cestuji a maji neskutecnou kondici). Proste kdo chtel vzal si hulku na okruzni vyslap (slo se do kopce) a pak ji tam zase vratil. V Cechach…by do hodiny zmizel i ten kbelik…

Sendai – Ceska enklava
Nejseverneji jsem se v Japonsku dostal do velkeho mesta Sendai, kam me vitr zaval nahodou (a to velmi stastnou jak se pozdeji ukazalo). Kdyz jsem hledal ubytovani, bylo problematicke cokoliv ve Fukushima sehnat, stejne jako po okoli, pro zahranicni servery je toto misto stale nesmyslne tabu a cist japonske nabidky vazne neumim. Patral jsem tedy dal a to pres CS a tu koukam, ze nejaky „Jan“ nabizi hostovani v Sendai. Jan byl nakonec Moravak, strasne v pohode kluk, ktery me hostoval od patku do pondeli a lepe se o krajanka postarat nemohl!!!

Cestou k nemu (bydli na kraji mesta) jsem poprve zazil jake to je byt odkazan pouze na Kanji (jedno z pisem, ktere se pouzivaji) a to kdyz autobus nebyl ani ocislovan! Ale instrukce jsem dostal neprustrelne (Honza byl vojak) dorazil jsem spravne a odmenou byla vyborna vecere a zeleny caj. Do plena jsem pridal jeden „six pack“ mistniho piva, ktery neprekvapive do rana nevydrzel ;-)

Cesky Hike, Japonsky Onsen, Zprdele klika a Cinska vecere

Cesky Hike
Jednim cechem to ale ani zdaleka nekoncilo, Sendai a okoli se ukazalo jako nejvetsi ceska enklava v Niponu, kde jsou kluci zamestnani jako inzenyri v mistnich technologickych spolecnostech a rok dva tu ziji. Den na to jsem se mohl pridat k vyslapu do hor a to je nabidka, ktera se neodmita :-) Na hlavaku „pod hodinama“ se k nam pridali dalsi dva krajanci, Dusan a Tomas, naskocilo se do mistni lokalky (do hor Shinkanzeny nejezdi :-)) a pul hodky jsem se kodrcali. Na prislusne zastavce (Yamadera) moc cestujicich, natoz 4 oudorove naladeni cesi, nevystoupili. Proc se ukazalo tak o hodku pozdeji, kdyz jsem odbocili ze silnice a vydali se turistickou stezkou smer mistni vrcholek. Cesta pocala se byti nejprve blativou, ale s nastoupanymi metry plynule presla do snehove. Navigace zacala byt ponekud komplikovanejsi a to jsme byly vybaveni Tomem (ktery to sel loni) a Honzou, ktery mel turistickou mapu. Kdyz uz to dal opravdu neslo (cesta jaksi zmizela), zachranila nas moderni technologie. Tom mel z lonska ulozenou trasu v telefonu a tak bylo rozhodnuto, ze stezka tam nekde nad nami je a ze kdyz se na ni dostanem tak to bude OK a pak se najdeme.
„Tam nekde nad nami“ bylo par set vyskovych metru po zasnezenem srazu o sklonu 40–60 stupnu". Nebyt kluku, kteri svyma pohorkama delali „stopu“ ve svahu a stromum, kde se clovek mohl zachytit a pritahnout, bych se nahoru ve svych lehkych trekovych botach a stale nezahojenem palci dostaval opravdu tezko. Takhle to bylo vtipne, drapalo se pekne po vsech 4rech, parkrat sme brodili nejaky ten rozverny potucek, sem tam se nekdo propadl 30cm snehovou pokryvkou, strhnul minilavinu a ja to cele ze zadu patricne dokumentoval :-) Na vrcholku jsme posharovali kdo co mel k jidlu a cele jsme to zapili becherovkou, kterou mi Honza prozretelne zabalil do batohu ;-)
Nahore take padlo nejlepsi rozhodnuti dne a to, ze se pojede do Onsenu (japonskych lazni), ale o tom az za chvilicku. Cesta dolu byla jeste zabavnejsi, byl to stejny krpal po „znacene stezce“ (uvozovky jsou na miste), ktera byla misty zasnezena nebo jeste hure zablacena…nejlepsim postupem bylo „slanovani“ pomoci okolnich keru a stromu, ale i presto probehl nejaky ten drzkopad :-) Za zminku stoji jeste 70 dedecek, ktery to sel opacnym smerem…japonsti starici jsou opravdu neskutecne vitalni.

Muj prvni Onsen
Kdyz jsem slezli dolu, chytli jsme lokalku do nedalekeho Onsenu, ktery znal Honza, Na nadru nastesti cekal minubus, ktery nas zadarmiko dovezl az do Onsenu a usetril nam pul hodky slapani, o kterou uz nikdo nestal. K ritualu Onsenovani se rozepisu nekde jinde, ted jen jednou vetou:  Koupani v prirodnich horkych pramenech, jak uvnitr tak venku a to hezky „na Adama a Evu“.
Na nase utahana tela mela horka voda blahodarny ucinek a onsenovali jsme se dobre dve hodiny! Kdyz jsem se nabazili a vylezli ven, cekalo nas jedno neprijemne prekvapeni…posledni shuttle bus na nadr nam ujel a vypadalo to ze se pujde peso. Zrovna kdyz se zavelelo pochodem vchod, prizastavilo auto, ze ktereho vystrcil hlavu japonec, se kterym jsme v Onsenu prohodili par slov (4 Gaijin (japonsky cizinec) v onsenu jsou tu docela atrakce). A ze pry kam jdeme a ze nas hodi na nadrazi at si naskocime :-) V aute mel manzelku a tri ratolesti, ale necekane pojmulo aj 4 strednerozmerne stredoevropany. Dali jsme se do reci, z japonce se vyklubal profesor na univerzite, ktery zil par let v Boston a kdyz pronesl, zej sou ze Sendai ja uz jen cekal „az to prijde“. A prislo! Na nadrazi se optal kam jedeme a kdyz mi ze do Sendai tak ze nas tam hodi, jestli teda nepreferujeme vlak kvuli vetsimu pohodli, ze to v zadu musi byt nepohodlne :-D No nepreferovali a do Sendai dorazili o hodinu drive nez by to bylo vlakem, vyhodil nas presne kde bylo potreba a louceni s nim a jeho zenou bylom jako kdyby jsme byly rodina. Ach jo…ta japonska hospitalita :-)

Cele jsem to zavrsili vybornou veceri v jedne cine a dodavam, ze cina v Niponu a cina v Cechach jsou dve neporovnatelne zalezitosti. I diky dvema pivkum se spalo naramne :-)

Posledni den jsem si zajel na vychodni pobrezi na cumendu po mistnich chramech a prochazce po ostrovech v Matshushima, odpoledne stravil udivem nad dalsi alkoholickou smrsti „Hanami party“ v jednom peknem Sendai parku a muj pobyt na severu zakoncil s Honzou veceri v nefalsovanym „Kaiten sushi“ (sushi na jezdicim pasu). Bylo to vyborne, o jidle ale jinde.

Rano, to je prave ted, opoustim Sendai smer Nagano tim zakoncuji svuj hon za Sakurami.

Resume? Prisel jsem o Tokyo a Kyoto v plnem kvetu, ale vynahradil si to severneji. Matsumoto a Fuji jsou kapitola sama pro sobe. Nadherny park ve Fukushima, ceska enklava v Sendai, divoky trip zakonceny prvni Onsen zkusenosti s ceskym vykladem „jak na to“ abych nevypadal jako naprosty Gaijin, spousta tipu a triku od kluku, uzitecna slovicka a notna davka te ceske pohody…to vsechno byla odmena za neplanovany vylet na sever.

Ty nejlepsi zazitky obcas prijdou kdyz clovek udela nejake to spontanni rozhodnuti…pak uz jen staci usmev na tvari a ono to vzdy dobre dopadne :-)

Endak

PS: malem bych zapomnel, v Sendai jsem zazil sve prvni zemetreseni! No zazil…moc jsem ho necitil pac jsem byl v patre, ale Honza to svym kvalifikovanym odhadem vycislil na 4tku ;-)


Komentáře

Nikdo to ještě neokomentoval. Buď první!


Fotogalerie


Mohlo by Tě zajímat


Avatar Endy Rendl

Endy Rendl (autor)

administrátor | průvodců: 0 | kometářů: 13 | příspěvků na blogu: 0 | aktivita:

Statistiky

Stav: schválená
Počet zobrazení: 2215
Potenciál: 11,749
Vytvořeno: 20.04.2013
Publikováno: 20.04.2013
Spojení: Japonsko, Japonsko - Prvni den v Niponu (9), Japonsko - Vlakove orgie a Okinawa (11)