Mont Blanc normálkou

průvodce Mont Blanc normálkou Stáhnout v GPX

Vytvořeno: 30.05.2013 Jakub Cejpek
V katalogu: Svět > Evropa > Alpy > Montblanský masiv
Obtížnost: vyšší
Délka: 4 dny
Geografické zařazení: Montblanský masiv
Politické zařazení: Francie
  • Léto
    Léto
  • VHT
    VHT
  • Výstupy
    Výstupy

Řekněte někomu, že míříte na nejvyšší alpskou horu Mont Blanc a nemine vás námitka, že výstup po prošlapané magistrále na přelidněný vrchol nemá s alpinismem nic společného. Pravda. Vyrazit tam ale přes půl Evropy a spoléhat se při tom jen na dobrou vůli řidičů, vystoupit bez pomoci lanovky a azylu chat, to už je přeci důstojný záměr.



Cesta pod kopec

Poslední srpnový den stojím na osvědčeném místě s cedulí Linz, obřím batohem a pocitem velké nejistoty. Tisíc kilometrů je poměrně dost, a tak mě ani netrápí, zda bude samotný výstup v mých silách, protože zdaleka není jisté, že se pod kopec vůbec dostanu. Než ukrojím prvních 40 kilometrů, uplynou 2 hodiny, což jen podpoří mé pochyby, zda jsem si nevzal příliš velkou porci. Pak se na mě ale štěstí usměje a cesta zane ubíhat.

Linec, Salzburg, Mnichov, Bodamské jezero. Po dlouhé době opět lámané věty neoblíbenou němčinou, měnící se časem a opkovanými tématy ve smysluplnou konverzaci. Přes švýcarské hranice přecházím pěšky podél řady luxusních aut, čekajících na odbavení. Jedním z nich pak pozdě navečer přijíždím do Churu, nejstaršího švýcarského města. Po dvouhodinovém pochodu skrz město mi ale už moc sil na obdivování historické architektury nezbývá, a tak uléhám na louce pod širým nebem plným hvězd.
Druhé ráno jdu stopovat s podstatně optimističtější náladou. Zatím vše vychází nad očekávání dobře, k tomu mě doprovází ukázkové počasí. Sérií krátkých stopů se postupně probíjím skrz serpentiny vysokých sedel Furka a Oberalp. Kolem se odkrývá krásná přírodní podívaná. S kulisou horských velikánů je čekání o poznání veselejší než v sousedství šestiproudé dálnice. Člověk i oželí, že kilometry neutíkají tak rychle. Pošťáci, manažeři, stěhováci, důchodci i paraglidisté – ti všichni mají odvahu zastavit neznámému zbloudilci a popovézt ho o kousek blíže k jeho cíli.

Z vysokých průsmyků klesám do údolí Rhony a špatnou náladu z nevýhodného místa ke stopování zlepšuji výborným hroznovým vínem, rostoucím na dosach ruky. Polední slunce se předvádí v plné síle, když projíždím městy Sion a Martigny. Vytoužené místo už není za devatero horami, stačí jen přejet hraniční hřeben do Francie. Vítá mě město Chamonix. Kolik vyprávění už člověk slyšel o této Mekce alpinismu. To je nejspíč příčinou, proč je pak mírně zklamán realitou. Místo očekávané mystické atmosféry potkávám jen zástupy rádoby horolezců, kteří se neváhali vyzbrojit outdoorovým vybavením renomovaných značek, aby přežili jízdu lanovkou na Midi a zpět. Zkrátka klasická past na turisty, ale tak to už na vyjímečných místech chodí. Město tedy záhy opouštím a přesouvám se do blízkého Les Houches (1000 m.n.m.), odkud začíná cesta na Mt.Blanc. jeden cíl tedy splněn, jsem na místě. Odtud už jen po svých.

Vzhůru k ledovcům

Nadhazuji na záda nepříjemně těžký batoh a rozpačitě udělám prvních několik kroků do kopce. Zdá se mi nemožné, že bych s těmi 27mi kily došel dál než na louku za kostelem. Do tmy je však ještě daleko, takže pomalu pokračuji pod linií lanovky. Nohy časem zistí, že jim nic jiného nezbývá a vcelku poslušně mě vynesou 700 výškových metrů k horní stanici Bellevue. Tam se soumrakem uléhám pod širák.

Koleje zubačky se klikatí vzhůru jako pravěký ještěr, je však příliš brzy, aby po nich jezdila mašinka. U stanice se dozvídám nepžíjemnou novinu, že chata Vallot je v rekonstrukci (rok 2009) a tudíž mimo provoz, což je zásadní čára přes rozpočet. Právě tam jsem totiž plánoval poslední noc před útokem na vrchol. Na rozlehlé louce vařím snídani a promýšlím náhradní taktiku výstupu, vše pod dozorem statných a hlavně zvědavých býků, kteří se postupně přibližují. Chvatně balím akorát včas.
Příjemnou stezkou se za dvě hodiny dostávám ke konečné stanici zubačky Nid d'Aigle (2372 m.n.m.). Otud musí po svých opravdu každý, ačkoliv původní smělé plány inženýrů počítaly s terminálem až na samém vrcholku Mont Blancu. ještěže se tak nestalo, i přesto jsou tu k vidění pěkné zástupy.

Terén se výrazně mění, vegetace už zde nemá své místo. jde výhradně o kamenitou stezku a suť, na dohled jsou i první ledovce. Přísným pohledem mě poměřuje vypasený kozorožec, který natolik přivykl lidem, že v poklidu postává jen několik metrů od cesty.

Počasí se začíná nepříjemně kabonit, schyluje se k dešti. Velmi mě proto překvapuje, když v 2775 metrech narazím na zrekonstruovaný kamenný dům Baraque forestiere des Rognes . Při pohledu vzhůru na neproniknutelnou hradbu mraků a první padající kapky je o útočišti rozhodnuto. Dnes už nemá cenu chodit výš.

K čemu to kolo?

Na druhý den není kam chvátat, tábor u chaty Gouter je vzdálený už jen 1000 výškových metrů. Zbývá překonat už jen místy namrzlou stezku klikatící se v kamenném poli a po překročení kóty 3100 metrů nastoupit na ledovec. po pravé straně v mlze je tušit silueta chaty Tete Rousse . Je čas připnout k botám železa a s jejich pomocí vystoupat po vyšlapané dálnici. Tady se nemusíte bát, že zabloudíte. Svah nabírá na expozici a brzy se přiblíží Gran Couloir, obávané místo výstupu. Jen co totiž teplota stoupne, začínají se nahoře uvolňovat kameny, které sviští tímto strmým sněhovým žlebem a smetou vše, co se jim postaví do cesty. Tento úsek tedy traverzujte nejlépe brzy ráno. Jistící lano, které je tady natažené, je příliš vysoko aby se ho dalo držet, takže vám nezbude, než se k němu upínat alespoň zrakem.

Následuje nezáživný výstup skalnatým žebrem směrem k chatě Gouter , která se skvěje vysoko nad vámi. Místy leží sníh a kameny jsou solidně namrzlé.


Fotogalerie


Proti mně sestupují lidé, kteří se o vrchol pokoušeli minulý den, zejména jeden z nich rychle poutá moji pozornost. není totiž zrovna obvyklé, aby někdo ve třech a půl tisících nesl na zádech jízdní kolo. Ital lámanou angličtinou vysvětluje, že chce sjet co největší část hory. Některá místa, jako toto, jsou ovšem nad jeho možnosti. Zvláštní počin.

Ještě není poledne, když přicházím k Refugio Gouter (3817 m.n.m.). Zde se ovšem nezdržím a pokračuji asi sto metrů dál, kde už stojí hrstka stanů. V jednom volném záhrabu stavím ten svůj a seznamuji se se svými sousedy. Němci, Švédi, Polák a Španěl – komunita je zde opravdu různorodá. Mezitím se vybralo počasí otevírají se nádherné výhledy do údolí Chamonix, na jehly Auguille du Midi i na blízký čtyřtisícový Bionnassay. Jen vrcholek Mont Blancu je stále v mracích, dnes opravdu není ideální vrcholový den. Ti, kdo se vracejí to jen potvrzují. Většina z nich výstup vzdala, několik skupin zabloudilo už v okolí Dome du Gouter. Takže když mě odpoledne dvojice Švédů zve, zda nechci vyrazit ještě dnes nahoru, s díky odmítám. Raději odpočívám a snad donekonečna vařím. Téměř usínám, když se ti dva vrátí. Nahoru sice došli, ale pro nepřátelský vítr a hustou mlhu museli dokonce kontrolovat výškoměr, aby vůbec poznali, že jsou na správném místě.

Mrazivý vrchol

Nervozita před výstupem udělá vždy své. A tak ačkoliv je mi teplo, nemám žízeň a ani mě nebolí hlava, spím maximálně čtyři hodiny. Možná jsem to přehnal s tím včerejším odpočinkem. Vyrážím o půl třerí. Cesta je zpočátku i v úzkém kuželu čelovky dobře patrná a stoupá v serpentinách směrem k Dome du Gouter. Tam se ovšem, zřejmě v důsledku včerejšího hromadného bloudění, dělí do několika větví. Stopa se zužuje až pomalu mizí, a tak nezbývá než se pokorně vrátit a zkusit jinou. To se několikrát opakuje, až trefím tu správnou do sedla Col du Dome.

Dřevěné tyče mě jen ujistí, že toto je ta správná trasa. Z jihu se sem napojuje výstupová linie z Itálie. Svah opět nabírá na strmosti a po několika stech metrech se objeví silueta chaty Vallot (4362 m.n.m. ), které je opravdu toho času zavřená. Vzhledem k časové rezervě si dovolím delší pauzu a sleduji změť čelovek, které se jako světlušky rojí ve tmě pode mnou. Když se začnou povážlivě blížit, vyrážím na závěrečný úsek. mechanicky ukrajuji metry po bílém svahu, který později přechází ve vrcholový hřebínek. Zabloudit se nedá. Je krátce po šesté, když přicházím na kótu 4810 metrů. není kam dál stoupat.

Na východě se rýsuje nad siluetu horských hřebenů úsvit nového dne. Jinak zde panuje klid a až znepokojivé ticho. Když jste tu sami, vnímáte atmosféru o to intenzivněji. po několika minutách jsem nasycen vrcholovým opojením a dává se do mě zima. otáčím na cestu zpět. Na úzkém hřebeni míjím světlušky, což není vždy jednoduché, zvláště když některé nejsou ochotny ustoupit ani o píď. Nezbývá tak, než nalézt do strmého svahu a čekat, než hlemýždím tempem přejdou.

Od Vallotky už jde vše bez problémů, a tak jsem již v osm zpět u stanu. Bylo to snažší, než jsem čekal. Samozřejmě výstupem cesta nekončí, stejně důležité a často nejnebezpečnější je i návrat v pořádku zpět domů- Balím stan a zahajuji nekonečný sestup až na dno údolí Chamonix. Když v půl třetí přicházím ke známému kostelu v Les Houches, sotva pletu nohama. Po 3800výškových metrech z vrcholu k tomu je i důvod. Brzy si stoupám ke krajnici a začínám stopovat k domovu. Tam přijíždím sedmý den brzy ráno, notně znavený, ale spokojený, že celý ten odvážný podnik vyšel.

Resumé: 2000km stopem, 33 aut, 3800 výškových me­trů.

Praktické

  • Upozornění redakce: Kuba je trochu blázen a stihnout výstup v jeho tempu se blíží zázraku, tedy ve svých plánech alespoň jeden den přidejte :-)
  • Pokud si chcete ušetřit kopec, můžete využít zubačku, která vás za 20 euro vyveze z La Fayet až do Nid d'Aigle, pokud se budete po kolejích i vracet, zaplatíte 28 euro. Jízdní řád zubačky a aktuální ceny jsou zde: http://www.chamonix.com/…c,86,en.html#…
  • Na vrchol Blancu vede více cest, mezi ty nejznámější patří: Cesta přes Aiguille du Midi (obtížnost PD+). Též zvaná cestou tří Mont Blanců, neboť sleduje hřeben, kde se nachází několik dalších významných vrcholů masivu Mont Blancu. Technicky nejnáročnější ze snadných výstupů, při sestupu se v jednom místě krátký úsek slaňuje. Východiskem je Chamonix, resp. koncová stanice lanovky Aiguille du Midi v 3842 m n.m.. Cesta vede přes Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit. Cesta přes Grand Mulets (obtížnost F/PD-) je technicky nejsnazším výstupem a z větší části je shodná s cestou prvovýstupců. Obtíže a nebezpečí cesty v letních měsících spočívají v množství ledovcových trhlin a ohrožení pádem seraků. Cesta přes Aiguilles Grises (obtížnost PD) je standardní cestou z italské strany.

Komentáře

Avatar Petr Podroužek Petr Podroužek

Pěkné počteníčko :-)


Webkamera

Snímek z webkamery

předpověď počasí - yr.no Předpověď počasí Mont Blanc

Aktuální počasí
  • Teplota: 7 °C
  • Podmínky: Fair
  • Vlhkost: n/a %
  • Vítr: Northwest at speed 0 km/h
Předpověď
  • Fair
    Čt 21.9.
    5 / 9 °C
  • Partly cloudy
    Pá 22.9.
    5 / 9 °C
  • Light rain showers
    So 23.9.
    5 / 9 °C
  • Partly cloudy
    Ne 24.9.
    4 / 8 °C
  • Partly cloudy
    Po 25.9.
    5 / 9 °C
  • Partly cloudy
    Út 26.9.
    5 / 9 °C
  • Rain
    St 27.9.
    3 / 7 °C

Mohlo by Tě zajímat


Avatar Jakub Cejpek

Jakub Cejpek (autor)

průvodců: 14 | kometářů: 0 | příspěvků na blogu: 0 | aktivita:

Statistiky

Stav: schválená
Počet zobrazení: 12992
Potenciál: 28,525
Vytvořeno: 30.05.2013
Publikováno: 30.05.2013
Spojení: Francie, Mont Blanc, Refuge Vallot, Dome du Gouter, Refuge du Gouter, Grand Couloir, Refuge de la Tete Rousse, Baraque forestiere des Rognes, Konečná zubačky, Montblanský masiv, Mont Blanc, Aiguille du Midi, Aiguille de Blatiére