Írán - Na Damavand Škodou Felicia

článek Írán - Na Damavand Škodou Felicia

Vytvořeno: 29.10.2013 Jana Urbánková
V katalogu: Svět > Asie

Cestu do Íránu jsme plánovali asi půl roku předem. Chtěli jsme cestovat ve čtyřech, ale nemohli jsme se domluvit na jeden termín a koupit tak včas letenky. Až nás napadlo, že bychom mohli jet autem...... a v červenci jsme opravdu vyrazili na naši spanilou jízdu.



Cestu přes Maďarsko, Srbsko, Bulharsko až do Istanbulu jsme zvládli poklidným tempem během 2 dnů. Asi 50 km za Istanbulem nás potkala jediná porucha. Po 15 letech se ve Felicii spálil uhlík v alternátoru. Auto jsme odtáhli do opravny a po 3 hodinách pokračovali dál směrem k Tuz Gölü. Asi nemusím zmiňovat, že naše havarijní pojištění končilo přesně na mostě nad Bosporem. No aspoň má Felicie nový uhlík v alternátoru na dalších 15 let. 

V Turecku jsme se zastavili u jezera Tuz Gölü a ve skalních městech v Kappadokii a pokračovali dál na východ přes Kurdistán k hranicím s Íránem. U hranic s Íránem jsme zakopali zásoby slivovice a šampaňského, které jsme si šetřili na oslavu po zdolání našeho cíle – Damavandu.
Z přechodu přes hranice jsme měli největší obavy. Ale nakonec vše proběhlo v pořádku. Před odjezdem z Prahy jsme si vyřídili karnet, bez kterého by nás do Íránu s autem nepustili. Také jsme měli vyřízená víza z Prahy. Doporučuji si na vyřízení víz nechat dostatek času. Personál íránské ambasády v Praze nebyl moc přátelský a celkově fungování ambasády považuji za neprofesionální. Kvůli průtahům na ambasádě jsme proto z Prahy vyjeli na cestu o 2 dny později.

První zastávka v Íránu byl Tabríz. Prošli jsme si market a historické centrum a pak se vydali směrem na Teherán. Projeli jsme Teheránem a začali jsme stoupat k Damavandu. První noc jsme strávili ve středisku horské služby (2200 mnm) pod Damavandem. Horské správě jsme zaplatili poplatek 20 dolarů za povolení vstupu na horu a přespali jsme tu. Až ke středisku vedla dobrá asfaltová cesta, takže jsme se sem bez problému dostali našim autem.

Druhý den jsme popojeli ještě pár metrů výše a pak přesedli na terénní auta, která nás dovezla do druhého tábora ve výšce 3050mnm s krásnou mešitou a spoustou materiálu pro focení. Z tohoto tábora začíná většina trekových cest směrem k třetímu táboru – horské chatě (4250mnm). Můžete si tu najmout oslíky a muly pokud si chcete ulehčit od bagáže. My jsme si ji vynesli sami, protože jsme toho zas tolik neměli. Cesta z 2. do 3. tábora nám trvala asi 6 hodin chůze.


Fotogalerie


Ve výšce 4250mnm jsme si postavili stany a udělali si tu den volna, kdy jsme se aklimatizovali a připravovali na výstup. Je tu možnost přespat v chatě a v místním bufetu se docela dobře najíst.
Na vrchol jsme vyrazili jižní stěnou další den brzy ráno. Cestou jsme se připojili ke skupině íránských turistů, kteří měli s sebou průvodce. Ve výšce asi 5100 jsme procházeli kolem Abshar Yakhi, ledového vodopádu. Nádhera.

Kolem 11 hodiny jsme se dostali těsně pod vrchol, ale rychle se nám horšilo počasí. Největší problém nám dělala viditelnost. Kdybychom s sebou neměli průvodce, tak bychom se otočili a vrátili se do tábora.
Těsně pod vrcholem jsme narazili na sirná pole, která nám cestu ještě více znepříjemnily. Opravdu velice špatně se dýchalo. Po 50 metrech jsme se z tohoto žlutého pekla naštěstí dostali a na vrchol to bylo posledních 30 metrů.

Na vrcholu Damavandu (5610 mnm) jsme strávili jen 10 minut a spěchali jsme dolů. Začalo sněžit a několik z nás dostalo malý výboj z mraku. Situace začala být nebezpečná. Trochu vyděšeni, hodně unaveni, ale šťastní jsme se dostali zpátky k horské chatě během 3 hodin.
Pokud nemáte hodně zkušeností, tak je lepší zaplatit si průvodce nebo se k někomu zkušenějšímu přidat. Cesta z vrcholu do třetího tábora vede jinudy než cesta na vrchol a zpětně si nedokážu představit, že bychom ji našli sami za tak špatného počasí, jaké jsme měli. Za dobrého počasí není výstup extrémně náročný a je zvládnutelný i pro zdatné začátečníky. Po výstupu jsme přespali jednu noc v chatě a druhý den jsme sešli až k autu.

Po našem výstupu jsme ještě navštívili Isfahán, krásné město zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Ráno v 9 hodin bylo město poloprázdné a bez turistů a připadali jsme si tu jak v příběhu z tisíce a jedné noci. V severním Íránu jsme bez problému tankovali bezolovnatý benzin zhruba za 12 korun za litr. Jak jsme ale sjeli více na jih, tak najít benzinovou pumpu s tímto benzínem se stal nečekaný problém. Nakonec jsme nechali stát naši Felicii na jedné pumpě a v taxíku jsme objížděli ostatní pumpy po celém Isfahánu a sháněli bezolovnatý benzin. Pomohl nám až íránský úřad pro správu zásob.

Isfahán byla naše poslední zastávka před cestou zpět. Během jednoho dne jsme projeli celé Turecko. A za další den jsme se dostali z Istanbulu zpátky domů do Hodonína.


Mohlo by Tě zajímat


Komentáře

Nikdo to ještě neokomentoval. Buď první!

Avatar Jana Urbánková

Jana Urbánková (autor)

průvodců: 0 | kometářů: 0 | příspěvků na blogu: 0 | aktivita:

Statistiky

Stav: schválená
Počet zobrazení: 1833
Potenciál: 10,982
Vytvořeno: 29.10.2013
Publikováno: 30.10.2013
Spojení: Asie, Elborz, Írán‎