Maja e Jezercës

průvodce Maja e Jezercës Stáhnout v GPX

Vytvořeno: 14.04.2013 Michal Čábela
V katalogu: Svět > Evropa > Dinárské hory > Prokletie
Obtížnost: vyšší
Délka: 3 dny
Geografické zařazení: Prokletie
Politické zařazení: Albánie
  • Jaro
    Jaro
  • Léto
    Léto
  • Podzim
    Podzim
  • Treking
    Treking
  • VHT
    VHT
  • Výstupy
    Výstupy

Tajemné Prokletie, pro běžného středoevropana magické hory na pomezí Albánie, Kosova a Černé Hory. Poměrně málo o nich u nás víme a o to více by je každý zasloužilý horal chtěl alespoň jednou spatřit. tato touha je v každém případě opodstatněná, neboť není v Evropě mnoho pohoří tak krásně divokých, tajuplných a rozeklaných. Nebudete zde na každém kroku potkávat davy turistů, nebudete se prát o volné místo na stan nebo snad platit eura za osprchování. Místo toho na vás čeká cesta pouze v intimní společnosti hor a za občasného doprovodu pasáčků ovcí a koní, můžete se těšit na nádherné palouky kde bude největším problémem vybrat ten správný směr pro vchod do stanu, abyste po ránu mohli obdivovat ten nejkrásnější štít v okolí zalitý růžovým světlem nového dne. Místo sprch vás osvěží ledové prameny a horské potůčky, kde se můžete ráchat tak dlouho, dokud vám nohy úplně nepromrznou. Odměnou za trochu nepohodlí vám bude nezapomenutelný zážitek z poslední divočiny na starém kontinentě.


Do Theti
Již cesta do Theti je nezapomenutelným zážitkem. Jako výchozí místo slouží vesnička Boga do které se dostanete pokud ve městě Koplik (na spojnici Podgorice a Skadaru) odbočíte v ten správný okamžik a dále vás váš orientační smysl (nebo GPS) povede na všech křižovatkách správným směrem. Cesta není nikterak značená, cedule s nápisem Boga nehledejte. Ještě před několika lety byla cesta do Bogy mnohem zajímavější, nyní je již vyasfaltovaná a civilizace se začíná – bohužel – rozpínat již i sem.
Boga je drobná vesnička s roztroušenými domky po celém údolí mezi políčky s kukuřicí, tabákem a marihuanou. Na návsi najdete velice silný pramen ke kterému chodí pít celá vesnice. Doopravdy celá, včetně všech domácích zvířat. Vedle pramenu jsou dvě místní hospody, kde vás rádi nechají přespat, případně vás i nakrmí. Mnohem lepší varianta je ovšem v hospodě popovídat s místními, brzy budete přátelé a jistě vás za malou úplatu nechají přespat u sebe na zahradě. Budete-li mít štěstí, čeká vás večer pravá albánská hostina. Teplé večery v Boze jsou nezapomenutelné, celým údolím se rozléhají zvuky dobytka hnaného z pastvin k napajedlu, místní mládež kouří – někteří i tabák a pijí energetické nápoje, alkohol zde nefrčí. Když se setmí poznáte, že jste v pravé divočině, hvězd je nepočítaně.
Ráno se nechte vzbudit dobytkem hnaným zpět na pastvu, počkejte si až se sluníčko přehoupne přes sedlo směřující do vašeho cíle – Theti. Pokud jste v malé skupince, pokuste se stopnout některé z aut, které ráno do Theti míří, případně se můžete nechat svézt na korbě některého z náklaďáků. Cesta stoupá v mnoha serpentinách stále výš a výš. Pokud chcete jít pěšky, připravte se na celodenní tůru, která může být místy pěkně monotonní, přecijen vede celá po prašné silničce. Osobním autem můžete být v Theti již za hodinu, raději si ale nechte v časovém rozpočtu hodiny dvě. Občas vede cesta po opravdu úzké římse nad propastí, nic pro slabý žaludek.
V Theti seskočte z korby nebo se nechte vysadit po přejetí hlavního toku v údolí. U mostu se nachází maličké občerstvení a příjemné místo na smytí prachu cesty.

K salaším
Pokud nemáte z cesty přes sedlo mořskou nemoc vykročte směle směrem do hor – vaše cesta kopíruje tok říčky valící se údolím dále do Valbony. Nejprve stoupáte pouze místy a ne výrazně, procházíte mezi pastvinami a v závěru údolí již vidíte skalní stěny. Možná vám příjde, že není možně se tudy prosmýknout nahoru, nevypadá to tak, nicméně cestička zde je. Připravte se na spalující vedro, sluníčko se zde v podstatě nezastaví a vy jste rádi za každý kousek stínu, který vám řídký les občas poskytne. Možná cestou potkáte betonové pevnůstky, analogii našim řopíkům, jedná se o pozůstatky války, která se nakonec nikdy nekonala a pevnosti nikdo vojensky nevyužil..tedy toto opevnění stihl podobný osud jako právě naše řopíky.
V závěru údolí se cesta začíná stáčet do nebe, rozhodně to cítíte, pot z vás jen leje a těšíte se do hor, kde bude přecijen trochu chladněji. Rozpálený vápenec dává zabrat. Po asi dvou hodinách z Theti přicházíte k obrovskému skalnímu převisu na který hledíte téměř celou cestu údolím, jen jste prve nevěděli, že se jedná o převis. Zde vás ochladí příjemný stín, místo přímo vybízí k odpočinku. Ovšem pozor – hady a štíry se to zde jen hemží. Z hadů zde můžete narazit na zmiji růžkatou, jejíž uštknutí mívá mnohem horší následky než uštknutí naší středoevropskou zmijí. Po odpočinku stoupáte cestou dále až do sedla. Těsně pod sedlem, když již vidíte kříž, který zde kdosi vybudoval, je třeba uhnout z příjemně vyšlapané a značené stezky ostře vpravo. Cesta rovně je sice příjemně vyšlapaná a za sedýlkem se lehce svažuje k jezeru, ovšem tudy byste se brzy dostali do Černé Hory, což pravděpodobně není váš dnešní cíl. Každopádně nemusí být od věci spojit albánskou stranu Prokletie s jeho černohorskou variantou, která je neméně krásná. Pouze přechod hranic je ilegální.
Pokud jste správně uhnuli, měli byste netraverzovat krátký svah a po lehce vyšlapané stezce pokračovat k východu. Cesta se občas rozbíhá do různých směrů, tedy raději v časovém plánu počítejte s drobným blouděním. Po překonání neznatelného sedla začínáte poměrně prudce klesat do hlubokého údolí, které je uzavřené ze všech stran strmými svahy a na jehož dně jsou dvě nádherné louky, Pokud jste (což lze předpokládat) žízniví, zastavte se u salaší na první loučce, je možné že vám zde nabídnou sýr a ukážou samopal vzor AK-47 na hlídání stáda. To nejdůležitější je ovšem silný pramen, který zde vyvěrá. Voda je krásně chladná a je jí dost. Nicméně po určitých neblahých zkušenostech tuto vodu raději desinfikujte. Je dobré podotknout, že toto je poslední pramen, který na své cestě vzhůru potkáte. Tedy nezapomeňte nabrat tolik vody, kolik jen unesete.
Po napojení pokračujte asi 300metrů dále na východ, kde po překonání drobného skalního prahu příjdete k nádherné louce, plné květin, oslíků, ovcí, koní a všemožné jiné zvířeny, která má občas potřebu vás pokousat.
Pokud máte hodně času a chcete si výstup rozdělit na dva dny, utábořte se, rozhodně to stojí za to. V případě, že vás trochu tlačí časový rozpočet, odpočiňte a vyražte dále vzhůru. Nyní již žádnou stezku nehledejte, cestu si vybírá každý sám. Dávejte pozor, na západních svazích, kterými stoupáte se velice rádi vyhřívají různí hadi a jiné brebery, které rozhodně netoužíte potkat – dívejte se pozorně pod nohy a pořádně dupejte, ať jim dáte prostos se po anglicku ztratit.
Po přibližně dvouhodinovém stoupání přicházíte do kotle pod Maja e Jezerce, všude jsou závěje sněhu vyplněné pouze kamením. Jediné místo, kde je možné se rozumně utábořit a kde roste travička, tedy si nebudete celou noc připadat jako fakír-začátečník, je označeno v mapě. Pokud, stejně jako já, neradi používáte vymoženosti techniky jako je GPS, musíte se spolehnout na vlastní úsudek nebo si vytisknout s sebou fotku tábořiště a s její pomocí dorazit bezpečně k cíli (takto jsem se při prvních cestách na Jezerce orientoval já – celkem jsem na vrchol vystoupal 4×.
Vodu zde nehledejte, pokud nechcete rozpouštět sníh, jste plně odkázáni na zásoby, které jste si přinesli ze spodního pramene. Po večeři a nádherném západu slunce nad Albánskou divočinou běžte brzy spát, byl to náročný den a možná ještě náročnější vás čeká.


Fotogalerie


Na vrchol
Je rozumné vstát velice brzy, pokud si chcete užít první paprsky již v horách, vyražte kolem páté. Cesta z tábořiště vede přímo na hřeben po kterém vystoupáte na samotný vrchol Maja e Jezerces. To se lehko řekne, ale hůře udělá – čeká vás mnoho skalnatých prahů a lavic, budete stoupat a zase klesat. Cesta není značená ani prošlapaná. Během svých cest jsem se snažil vystavět na důležitých místech kamenné mužíky – tedy pokud z nich něco zbylo, pokuste se zorientovat právě podle nich.Důležité je vystoupat na nenápadný vrcholek ležíci po levé straně hlavního masivu, na tento vršk se dostanete relativně snadno a bezpečně, hlavní komplikace však nastanou na hřebeni, který je třeba traverzovat směrem k hlavnímu vrcholu. Cesta není nijak značená, ovšem to není na závadu – prostě se držte hřebene, který vás dovede až na vrchol. Hřebínek je velice vzdušný, skalnatý a občas suťovitý – často budete nechtěně shazovat do údolí velké balvany, které jsou občas velice labilní. Pokud jste po hřebenu dosáhli sedílka před hlavním vrcholem, ještě nemáte vyhráno, vrcholová pyramida je velmi zvětralá a hornina tvoří šikmo skloněné police po kterých se dobře jde, ovšem čas od času je potřeba přeskočit, tedy lépe řečeno se nějak vyškrábat na polici následující, což nebývá vždy úplně jednoduché a bez nebezpečí. Závěr výstupu je tvořen volnou sutí, se kterou musíte bojovat o každý metr nastoupané výšky. Ovšem výsledek za to stojí.
Na vrcholu je rudě natřená schránka na vrcholovou knihu, kam se můžete zvěčnit a připsat své pocity z právě dokončeného výstupu. Kolem vás jsou všude jen hory, na severu vidíte v Černé Hoře mohutný masiv Vizitoru s Plavským jezerem, po jeho levé straně se tyčí zubaté Karanfili, na protější straně se kam až dohlédnete táhnou hřebeny Albánských Alp a na západě možná spatříte Jadran.
Cesta zpět vede stejně jako cesta vzhůru, jen buďte převelice opatrní, většina úrazů se stává právě při sestupu. Pokud jste byli dostatečně rychlí, můžete ještě ten samý den sejít až zpět do Theti, kam byste měli dorazit přibližně kolem čtvrté hodiny odpoledne – tedy pokud jste ráno vstali v oněch 5 hodin.

Praktické
Pokud vás zajímají podrobnosti nebo chcete poprosit o kontakt na místní chlapíky, kteří vám dokáží zajistit téměř cokoliv, ozvěte se, milerád vám pomůžu.


Mohlo by Tě zajímat


Komentáře

Avatar Pavel Pražák Pavel Pražák

Ahoj Michale, díky za rychlou odpověď. Do Albánie odjíždíme už za týden, tak bychom je rádi získali již dříve. Bylo by možné je poslat třeba na email (je v registraci). Nemusí to být celý track, ale minimálně za ty jednotlivé body (tábořiště, nebezpečí, pramen…).
Pavel

Avatar Pavel Pražák Pavel Pražák

Díky za dobré tipy. Chystáme se tuhle trasu projít, tak by mě zajímalo, jestli je možné získat body zobrazované v mapě do GPS. Díky za odpověď.

Avatar Michal Čábela Michal Čábela

Ahoj Pavle. Body v GPS formatu bude mozne ziskat, bohuzel ale az s dalsim releasem portalu – predpokladam,ze v prubehu srpna…nektere veci stale dokoncujeme. Pokud budes potrebovat nejake dalsi, detailnejsi info, ozvi se, rad poradim.
Michal


Avatar Michal Čábela

Michal Čábela (autor)

administrátor | průvodců: 15 | kometářů: 42 | příspěvků na blogu: 1 | aktivita: